Rychlíkový motorový vůz Stříbrný šíp s typovým označením M 260.001 vyrobila továrna ČKD Praha. Poprvé vyjel na koleje těsně před okupací Československa v únoru 1939. Stříbrný šíp měl ale smůlu, že se zrodil do špatné doby. Na protektorátních železnicích pro něj nebylo uplatnění. Po válce zase technický stav tratí u nás příliš nepřál expresním spojům. Požadavky se kladly hlavně na kapacitu. Vůz měl být nasazen na trati Bohumín-Bratislava, ale nikdy se tak nestalo. Stříbrný šíp tak záhy skončil ve výtopně Ústí nad Labem, kde prý sloužil jako zájezdové vozidlo divadla. Nakonec byl tento vůz v roce 1957 zcela odstaven. Motory byly prodány Hudebnímu divadlu Karlín ke zřízení záložního elektroagregátu, vozidlo jako takové ale naštěstí přežilo. Vůz byl převezen do Šumperka, kde se z něj mimo jiné stal sklad a šatna čalouníků.

Po mnoha peripetiích vůz na konci 90. let jeho vlastník - České dráhy - přesunul do svého historického muzea v Lužné u Rakovníka. V lednu 2011 byl Stříbrný šíp převezen do Nymburka k radikální rekonstrukci. Specialisté DPOV v Nymburce mu tak fakticky pomohli podruhé na svět. "Stroj nyní předáváme z DPOV na zkušební okruh k jízdnímu ověření a získání potřebných osvědčení," vysvětlil Antonín Blažek, generální ředitel Výzkumného ústavu železničního. Právě jím řízená firma náročnou a nákladnou rekonstrukci železničního klenotu financovala. "Oprava a znovuuvedení Stříbrného šípu do provozu stála přibližně třicet milionů korun. Pokud vše proběhne hladce, mohli bychom poprvé vyjet na české tratě s cestujícími na začátku května. Široké veřejnosti chceme zrekonstruovaný vůz představit na Dnech českých železnic v polovině června v Ostravě," doplnil Antonín Blažek.

"Budu velmi rád, když opravený Stříbrný šíp bude vozit výletníky a milovníky železnic na středočeských tratích při oblíbených nostalgických jízdách. Věřím, že jej na tratích budeme často vídat a že unikátní stroj v nové roli čeká lepší osud, než jaký prožíval poté, co poprvé vyjel na koleje," popřál jedinečnému vlaku hejtman Petera.

Stříbrný šíp je čtyřnápravový motorový vůz se samonosnou vozovou skříní, která byla aerodynamicky tvarována. Vylehčená kostra z ocelových profilů byla elektricky svařena a oplechována hliníkovými plechy. Vůz byl vybaven dvěma osmiválcovými naftovými motory ČKD o výkonu 168 kW. Motory byly umístěny samostatně v podvozcích a hnaly po jedné nápravě prostřednictvím mechanické šestistupňové planetové převodovky Praga-Wilson s hydrodynamickou spojkou. Konstrukce převodovky byla převzata z vyvíjeného středního tanku Praga. Na šestý stupeň mohl vůz dosáhnout 130 km/h, pro nevyhovující brzdy měl však povolenu maximální rychlost pouze 90 km/h.